1905 - 1990

Kořeny dnešního brněnského pracoviště Etnologického ústavu sahají až  k roku 1905, kdy byl ustaven Pracovní výbor pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku. Jeho předsedou byl Leoš Janáček, který stál také v čele moravského výboru Státního ústavu pro lidovou píseň, nově zřízeného v roce 1919. V roce 1928 se ujal vedení Stanislav Souček, kterého vystřídal v r. 1935 Vladimír Helfert a od roku 1945  Jan Racek. Když v roce 1953 vznikla Československá akademie věd, brněnský Státní ústav pro lidovou píseň  byl do ní včleněn jako Kabinet pro lidovou píseň zároveň s nově ustaveným Kabinetem pro národopis a obě instituce byly sloučeny nejprve v Kabinet a později v Ústav pro ethnografii a folkloristiku v Brně. Od té doby existují pražské a brněnské pracoviště ústavu s výjimkou let 1988-1989, kdy bylo brněnské pracoviště součástí Ústavu slavistiky ČSAV.  V roce 1965 se stal vedoucím brněnského pracoviště Karel Vetterl, který působil v ústavu od r. 1953 do roku 1971.   Vytvořil pevnou koncepci práce s důrazem na systematické budování materiálových fondů, jejich klasifikaci a katalogizaci. Nedílnou součástí bylo vydávání pramenů. Sběry prováděné v jednotlivých oblastech Moravy a Slezska přinesly řadu regionálních sbírek lidových písní a tanců. Etnografický a folkloristický  průzkum Rosicka a Oslavanska byl završen monografií. Vetterlova výrazná folkoristická koncepce brněnského pracoviště byla v 70. letech vystřídána jiným, spíše etnograficko-sociologickým pojetím, přičemž folkloristické výzkumy a katalogizační práce nebyly zcela přerušeny. Pracoviště vedli Karel Fojtík (1971-1983) a Alexandra Navrátilová (1984 – 1989). Etnografie Slovanů, která byla koncipována jako několikasvazkové pojednání o jednotlivých slovanských národech, se nedočkala plánované konečné podoby. Na přelomu 70. a 80. let byl v popředí činnosti brněnského pracoviště průzkum lidové kultury v jihomoravském a severomoravském pohraničí, nově osídleném po roce 1945. Národopisný výzkum města Brna, prováděný v rámci grantového úkolu  Etnická a kulturní identita českého města zpracovávaného společně s pražským pracovištěm, přinesl nejen množství materiálu z terénu, ale i řadu studií, monografii Město  pod Špilberkem (O lidové kultuře, tradicích a životě lidí v Brně a okolí, O. Sirovátka a kol., Brno 1993), Zpěvník lidových písní z Brna (vybrala a upravila M. Toncrová, Brno 1995) a  publikaci Krčemné Brno (O hostincích, kavárnách a hotelech, ale také o hospodách, výčepech a putykách v moravské metropoli, K. Altman, Brno 1993).

 

 od  roku 1990 do současnosti                 

Od přelomu roku 1989/1990 zaznamenal Ústav pro etnografii a folkoristiku  AV ČR mnoho změn. V roce 1990  se vrátil po 17 letech na brněnské pracoviště  Oldřich Sirovátka. Jako jeho vedoucí hledal nové zaměření a koncepci vědecké práce.  Jeho následovníky se stali Miroslav Válka (1992-1993) a Jana Pospíšilová (od roku 1994). Vzhledem k personálnímu obsazení a v návaznosti na koncepční úvahy O. Sirovátky a  koncepci pražského pracoviště je brněnský ústav zaměřen převážně folkloristicky s důrazem na zpracování a publikování archivních rukopisných sbírek,   teritoriálně je práce zaměřena  na území Moravy a Slezska a přilehlé kontaktové oblasti. Pozornost je věnována také interetnickým vztahům, etnickým skupinám žijícím na Moravě a ve Slezsku a českému etniku v zahraničí (např. grantový úkol Národopisný výzkum vídeňských Čechů). Jednotliví pracovníci jsou orientováni na hudební, slovesný a dětský folklor, obřady, obyčejové a zvykoslovné tradice, společenský a spolkový život (např. grantové úkoly  Kultura dnešních dětí a mládeže s přihlédnutím k folklorním projevům,  Horňácké písně, Janáčkovy záznamy lidových písní, hudby a tanců, Lidové písně z Moravského Horácka, Reflexe Cikána a Žida v lidových písních českých zemí, Obřady a obyčeje při narození a smrti, Jarní obřadní cyklus v české lidové kultuře). Studijní materiál tvoří především záznamy z terénních výzkumů. Sbírkové fondy brněnského pracoviště obsahují rukopisné záznamy, zvukovou dokumentaci, dotazníky, filmy a fotografickou sbírku.  O roku 1990 se na  brněnském pracovišti  pořizuje  rovněž systematická videodokumentace tradičních a nově se utvářejících jevů národopisné povahy (grantový úkol Proměny lidové kultury v současnosti – videodokumentace).  Fotografická sbírka obsahuje na 20 000 ks negativů, včetně pozitivů, a kolem 10 000 fotografií. Nejpočetněji zastoupenými tematickými okruhy jsou hudba, tanec, zpěv, zaměstnání, oděvní kultura a textil, stavitelství a zvykosloví.  Základem souboru fotografií je sbírka Pracovního výboru pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku, na jejímž vzniku se podstatnou měrou podílel  Leoš Janáček.  Od té doby je rozšiřována koupí a reprodukováním fotografií ze soukromých majetků nebo vlastní fotodokumentací v rámci terénních výzkumů.